Jak se to vlastně všechno seběhlo a tak rychle? Ani sama nevím... Stačilo jedno takzvané Blbé únorové ráno, pár myšlenek na současný stav nespokojenosti a v hlavně začaly lítat myšlenky: Přeci se dál nebudu lopotit ve fabrice, kam mě stejně vítr zavál vlastně omylem kvůli živobytí, ničit si ruce, zdraví a hlavně rozum. Člověk byl jen číslo (mozek byl samozřejmě nežádoucí orgán, jakož i prořízlá pusa a vlastní názor), jen kus na vyrábění dalších...
Kontakt a celý článek naleznete na serveru (http://www.fler.cz/blog) zde.