Město spí ponocuji u pracovního stolu se podivně stáčím jak koucour před ulehnutím váhavě rozmýšlím na kterou stranu se schoulím do klubíčka Večer se krčí jako vrána popíjím čaj a každým douškem se koupu v nostalgii barvy neblednou, nestydí se omítky bez rumělek tajemství za světla je jiné než za tmy tiché slovo v dálce jako poselství V noci se vznáším cestuji časem přes den jsem bytost pozemská po zimě více náladová navíc ta má horká krev je...
Kontakt a celý článek naleznete na serveru (http://www.fler.cz/blog) zde.