Píše se rok 2005. Je pět hodin odpoledne a můj přítel se vrací do našeho pronajatého bytu na Ládví. Nemůžu si nevšimnout, že je neobvykle nervózní. Přebíhá z ložnice do obýváku a zpátky. Něco přitom přenáší, ale není vidět co. Pozoruji tiše jeho počínání. O hodinu později sedíme na pohovce. Už si nepamatuji, jestli se díváme na televizi, nebo posloucháme rádio. Tyhle okamžiky moje paměť nezachytila, stejně jako to bývá těsně před tím, než...
Kontakt a celý článek naleznete na serveru (http://www.fler.cz/blog) zde.